Jmenuji se Veronika, miluji knihy čaj, kávu cizí jazyky, zejména polštinu a když na to přijde i čokoládu. Tím glóbem který se nazývá čtení putuji již desítky let a stále mě to baví víc a víc, Mám ráda starší a staré knihy, i když některá nakladatekství a edice mě dokáží oslovit i dnes. Ovšem zabydlená jsem v literatuře poněkud nemoderní. nikoliv proto že bych ji brala za vyšší, ale proto že mi přijde často mnohem epičtější a lidštější.
neděle 15. července 2018
Josef a bratří jeho
Thomas Mann
Vítám vás všechny kdo se chcete maličko opít, kdo se chcete zaradovat a zavýsknout, kdo kvůli tomu budete ochotni skočit do studně tak hluboké jako je právě tato tří svazková kniha. Každý zná Kouzelný vrch, jsou někteří, kteří ho i četli, ale tam ten halas kolem Manna ( řekněme veřejně) končí. Osobně jsem Kouzelný vrch vyšlápla později než jiné jeho knihy, jako obvykle se mou láskou staly jiné. A Josefem a bratry jsem celou vše hezky uzavřela. Tedy neuzavřela, protože to je další láska na celý život.
Příběhy Jákoba a jeho syna nejmilovanějšího, jeho benjamínka Josefa se prakticky se nedají vylíčit pokud kdokoli kdy otevřel jednu jedinou z těchto knih. Jádrem všeho je biblický příběh o Josefovi prodaném bratry do Egypta, ale takto řečeno se o tom nedozví člověk vůbec nic. Thomas Mann totiž dokázal něco co se jen tak v literatuře nevidí. Už v předmluvě prvního dílu vám vezme dech. Utvoří představu, která se ne zcela dobře opouští a protože člověk neví kam s očima, opustí rázem pozemský svět a i přes ten kamenný ráz a hromobití, které čiší z Mannova vyjadřování se za ním spustí do té dávné minulosti, jako za něčím kde by přece jen bylo krásné žít. Rovina meditační má velice silné účinky, rovina lidská a osobní je strhující a dominantní, zvláště ve chvilkách kdy Jákob milovaného syna ztrácí, či když jej Ráchel rodí. Josefovo úděl se přenáší nevědomky na nás a jsme zavíráni do stejných studní jako on, s nichž potom vidíme slunce ostřeji a vzduch se jeví čistší.
Epické rovina je naprosto fantaskní, vyobrazení Egypta, démonů, božstev a krajů je tak barevné že to porazí všechny ostatní představy, a přitom tak docela normální jako by Mann popisoval události týden staré.
Postavy jsou nejenom uvěřitelné, nejenom hluboké a pravdivé, ale nejsou černobílé, postavy JSOU a je to neuvěřitelný tanec krásně napsaného příběhu a vnitřních rozprav nad věcmi viděnými i neviděnými.
A toto je jen drobná degustace jak dokáže taková kniha ( knihy) zamávat s obyčejnou smrtelnou duší. Objevila jsem knihy celkem náhodou loni v jednom z antikvariátu a teď jsem na začátku července dočetla třetí a poslední díl.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat