Hrad Mistra kloboučníka
Joseph A. Cronin
Nádheru
Croninových románů si člověk oblíbí snadno. Jsou jako zjevení, která se dají
prožívat opakovaně, a pěstuje se na nich dost silná závislost. Byla jsem si
jista, že tedy vím jakých rozsahů je autor schopen a co dokáže hrdinům svých
románů bez skrupulí udělat a ničím mne tedy nepřekvapí.
O knize jsem do
nedávna vlastně vůbec neměla tušení, ačkoliv mi je to autor víc než známý.
Narazila jsem na ni při procházení online antikvariátů a více méně jsem po informacích,
co se za názvem skrývá ani více nepátrala. Ráda jsem ji přijala za svoji a
ještě raději si ji téměř ihned přečetla. Nyní po přečtení bych mohla klidně
začít číst znovu, kdyby mi to nepřišlo natolik zvrhlé, a přeci jen mám maličko
obavy, že by se na mě mohla postava despotická a velice hrubá postava Jakuba
Brodieho nemilosrdně podepsat.
Ale k věci,
alespoň z části, protože vyzradit děj by v tomto případě bylo
nevýslovně kruté a nevyzradit nic z děje je nehorázně těžké.
Vše začíná velice
zasněně, zamilovaně a slibně. Tak laskavě že si budete mít chuť přivonět ke
kytičce z lučního kvítí nebo někoho jen tak obejmout.
„ Jaro roku 1879
bylo neobvykle časné a teplé. Skotskou nížinu pokryla hebká zeleň mladého
osení, v dubnu vyrašily pupence kaštanů a podél bílých cest, které
protkávaly venkovskou krajinu, rozkvetly keře hlohu o měsíc dřív než jindy.“
Autorův podpis je
zde jasný jako denní sluníčko. Ostatně nad Levenfordem se líně převaluje
májový vzdoušek, kdyby měl někdo pochybnosti že, autor neumí zachytit vnější či
vnitřní krásy přírody. Jenže autor samozřejmě nepíše Atlas rostlin nebo
Průvodce po skotských luhách a hájích (tedy naštěstí) a tak netrvá dlouho a
člověk dostane řádně vyprášeno, aby si snad nepopletl žánr. Rozestavění postav
hned v první scéně, jejich popis a všechno udá tón, kde se vlastně
nacházíme a hlavně mezi kým. Kdo si vylévá vztek na kom a proč. Podávání čaje
rozrýsuje všechny charakteristické dominance pozdějšího příběhu. Uvalí na
čtenáře první vlnu deprese a té se už nelze zbavit, zejména vstoupí li na scénu
Jakub Brodie. Jeho věty mohou být bezvýznamné, krátké, ale jsou natolik
zásadní, že nacházet se poblíž měl by člověk chuť se jít utopit nebo oběsit.
Poina ale je že
člověk si na jeho výstupy pomalu zvyká. Jeho žena, obě dcery i syn, ta starší
zejména, i jeho matky to přijímají jako vzduch, který jsou s ním nuceni
dýchat. Boží záměr spravedlnosti, který s ním má autor od začátku v plánu
také není podle zrovna kdovíjak spravedlivých plánů, a vlastně kdoví zda je
vůbec podle jakýchkoliv záměrů božích.
Kniha neuvěřitelně
krásná, silná, emocionálně doslova nepřekonatelná: co se autorovy tvorby týká
zcela určitě..
Žádné komentáře:
Okomentovat